Vnitřní struktury

středa  |  12.února  |  17.30

Vnitřní struktury
Předplatné Mimo předplatné | Vernisáž výstavy | Růžový salonek

Informace

GRAFIKA A SKLO, PAPÍR A PROSTOR – dva odlišné materiály, které Mira Macík a Michaela Spružinová ve své tvorbě propojují pomocí grafické kresby jako univerzálního výrazového jazyka. Tato společná výstava otevírá dialog mezi povrchovou plochou grafického listu a objemnou strukturou skleněného objektu, kde se linka stává průsečíkem dvou na první pohled odlišných světů.

Michaela Spružinová (*1983), sklářská umělkyně, ráda pracuje s konkrétním prostorem. Její skleněné objekty působí křehce a lehce, avšak uvnitř nesou pevný narativ. Nitkovité struktury, kresby a záměrně iluzivní vrstvy v materiálu nechávají diváka vnímat prostor jako dějiště ucelených příběhů. Inspirace pop-artovou zkratkou či groteskou je patrná v hravém napětí mezi materiálem a motivem, který čerpá z pozorování současné společnosti i hlubších emočních vjemů.

Mira Macík (*1993) se ve své práci pohybuje na pomezí serigrafie, koláže a intuitivního grafického projevu využívajícího principy Art brut. V jeho dílech dominují strukturované vrstvy linií, symbolů a barevných ploch. Lebky, kříže či abstrahované znaky se stávají nositeli osobní ikonografie a citlivé výtvarné zkratky. Macíkova tvorba působí jako vizuální tok – autentický a zároveň meditativně usazený v opakování a variaci.

Na výstavě Vnitřní struktury se grafika Miry Macíka a prostorová tvorba Michaely Spružinové vzájemně odrážejí a doplňují. Jejich společným jazykem je linie, která se vine papírem, protéká skleněnou hmotou a přechází mezi rovinou a trojrozměrným prostorem. Vnitřní struktury zde odkazují nejen k materiálovosti, ale i k samotné koncepci děl: intuitivní kresby Miry Macíka působí jako vizuální záznamy „vnitřního“, jakési podvědomé mapování prostoru a emocí. Michaela Spružinová naopak skrze sklo zpracovává osobní témata, která se dotýkají vnitřních ženských otázek a nejistot, přičemž tyto skryté vrstvy převádí do hmotné a prostorové podoby. Kresba zde přestává být pouhým nástrojem – stává se konstrukcí, pamětí a emocí, které prostupují materiálem a formují novou vnitřní realitu.

Autor textu: Inka Ličková

Fotografie Bára Alex Kašparová