PRÍBEH RYTIERA

Informace

Výstava představuje kresby Barbory Šidlové a skleněné objekty Jakuba Kurtulíka. Oba umělci pocházejí ze Slovenska, absolvovali Fakultu kresby a grafiky na Ostravské univerzitě a dlouhodobě spolupracují na realizaci kulturních a výstavních projektů v Ostravě a jejím okolí. Expozice tematizuje nejen motiv rytíře, ale především vztah člověka k přírodě a otázku jeho místa v ní. Prostřednictvím otevřeného vizuálního vyprávění zdůrazňuje, že přírodu nelze chápat jako vlastnictví, ale jako celek, jehož jsme nedílnou součástí, a ponechává divákovi prostor pro vlastní interpretaci.

MgA. Barbora Šidlová pochází z Liptovského Mikuláše. Je absolventkou Ateliéru grafiky na Ostravské univerzitě. V současnosti žije a tvoří v Ostravě. Zúčastnila se několika skupinových výstav a v lednu 2026 představila svou samostatnou výstavu Live, Laugh, Love a jiné ptákoviny.

Ve své tvorbě zkoumá vztahy mezi člověkem a přírodou, ale také témata spojená s neustálým tlakem na výkon, stresem a krizemi současného světa. Zajímají ji lidské potřeby blízkosti, úniku a dočasného klidu, na které nahlíží prostřednictvím perspektivy jiných živých bytostí.

Motivy, které se v její tvorbě opakovaně objevují, jsou pozorování, soužití, paměť a křehkost. V současnosti se nejvíce věnuje médiu ilustrace, nadále však pracuje také s grafikou, keramikou a fotografií.

MgA. Jakub Kurtulík je rovněž absolventem Ostravské univerzity. Ve své tvorbě dlouhodobě věnuje tématům přírody, mezilidských vztahů, svobody a osobních vzpomínek. Výrazným zdrojem inspirace je pro něj dětství strávené na venkově, kde měl blízký vztah k přírodě a velkou část volného času trávil na loukách pozorováním a sbíráním rostlin či hmyzu.

Ve své práci se často vrací k pocitu nostalgie a k postupně se vzdalujícím vzpomínkám na bezstarostné období dětství. Důležitou součástí jeho tvorby je také příběh, který se objevuje napříč různými médii a umožňuje mu otevírat témata vztahu člověka k přírodě, ostatním lidem i systému, jehož je součástí.

V minulosti pracoval například se skleněnými terárii s živým hmyzem, jejichž prostřednictvím se snažil do uměleckého díla doslova vnést život. Ve své současné tvorbě na tento princip navazuje skleněnými objekty se sušenými květinami, které se stávají stopou něčeho, co kdysi žilo a kvetlo. Jeho díla tak propojují osobní paměť, přírodu, nostalgii a hledání vlastního prostoru pro svobodný život.